Les Menuires 2009
Již popáté jsme se vydali na návštěvu Alp a opět to bylo do Francie. Tentokráte jsme vybrali středisko Les Menuires. Celému zájezdu předcházely trochu zmatky s osazenstvem, jelikož každou chvíli se někdo odhlásil a sháněla se za něj náhrada (nic nového pod sluncem). Novinkou ale bylo, že ne všichni jsme měli jet busem. Nový člen party zvaný Filip jel automobilem značky VW a s ním ještě další 3 členové z celkového počtu 12. Samozřejmě se to neobešlo bez komplikací, ale tomu už snad ani nikdo neuvěří, že by to tak někdy mohlo být. Nicméně zbylých 8 lidí jelo busem. Sraz naplánován na čtvrt na hlaváku dopadl nad očekávání dobře-dorazili všichni. Následná cesta byla úmorná ale nadšení z hor nám dodávalo sílu překonat stísněné prostory autobusové...Martině jsme ubalili z novin brčko, no spíš pořádnou larvu ze sešitového papíru a když spala, nenápadně jí ho podstrčili...docela si na tom pochutnala :)...Konečně cíl. Vykládáme několik lidí a za několik desítek metrů se z busu dostáváme i my. Zavazadla složíme v recepci hotelu, kde bude bydlet jedna polovina osazenstva a vydáváme se na lov skipasů a zjišťování, kde se nachází druhá rezidence..Všechno v pořádku nalezeno, ubytováno a připraveno pro nás...Jedni měli apt. s patrem druzí měli spíše takovou menší garsonku, ale bydlet se v tom dalo..První den lyžování byl samozřejmě super...spousty sněhu, sluníčko, pohodička...zkrátka paráda...Nebudu vám tu popisovat, kde jsme všude jezdili, páč toho bylo opravdu dost, co jsme všechno projeli. Za zmínku stojí snad jen návštěva vedlejšího údolí Val Thorens a na druhou stranu sjezd s převýšením 1400 metrů do St. Martina...lidí bylo tak akorát, na některých sjezdovkách více, jinde zase méně. S počasím to bylo stejné jako loni v Tignes. Nejdřív sluníčko, pak 2 dny sněžilo a pak zase azuro. To sněžení nás sice nutilo jezdit pouze v nižších částech střediska, ale potom ten pojezd v čerstvém prašánku, to stálo za to...Nevím jak ostatním, ale mně se to líbilo moc...Večer, po lyžování jsme se vzájemně navštěvovali, ale bylo to poměně náročné, protože rezidence od sebe byly vzdáleny poměrně dost a taky byly v různých nadmořských výškách. Takže by se to dalo klasifikovat téměř jako malý výstup. Ale hlavně že se nikomu nic nestalo...Teda jednou na nás přišla sousedka, že jsme prej moc hluční, ale to jsme zvládli a sousedku zpacifikovali:)...Tak a to bude pomalu všechno, snad jen fotky jsou vystaveny na rajčeti, tak se na ně podívejte...$kopajz