Totes Gebirge
3. 8. 2010
Výlet na rakouske feraty
Sedíme si takhle ve středu na večeři v Haciendě Mexikaně a Dave se zmiňuje o cestě do Rakouska. Že prej cesta na feraty. To jsem si chtěl už dávno vyzkoušet a tak nadhazuju, že bych taky rád jel. Dave k mému překvapení říká, že jsou jen tři, takže je jedno volné místo. Ještě ten večer potvrzuju účast (i když nemám potvrzenou dovolenou, ani žádné vybavení).
Čtvrtek
V práci mi šéf schválí dovču, odpo kupuju samonafukovačku a feratový set a v 18,00 už jsem na Florenci a hledám nástupiště 20, odkud nám (já, Dave, Petr) jede bus do Humpolce, kde se setkáme s Honzou a jeho károu Renault Cénic. Cesta po D1 je úděsná kvůli zúžení, ale nakonec to s pomocí dobrého vínka zvládáme. Poté, co jsme se všichni napili a láhev již byla téměř prázdná napadlo Petra, jestli třeba nebudeme muset chvíli řidit, aby to netáhl jen Honza, nu což…
V Humpolci se pohodlně poskládáme do auťáku (vážně prostorná kára) a už to frčíme na jih na Budějky. Naviguje nás Lišák (navigaci namluvil Pavel Liška) a až na jednu slepou ulici nás vede poměrně spolehlivě.
V Mekáči doplníme energii a už hurá do Rakous – konkrétně parkoviště v Hinterstoderu, kam dorážíme krátce po půlnoci. Honza s Petrem spí v autě a já s Davem ve stanu na asfaltu. Ještě že máme ty suprový karimámy. Člověk ani nepozná, že spí na tak tvrdém podkladu.
Pátek
Původně jsme plánovali vstávání něco kolem sedmé a do osmi vyrazit. Je mi ale hrozné vedro a ve stanu se už nedá vydržet, tak vylejzám už v 5,35 (taky jsem samozřejmě natěšenej na cestu). Do půl hodiny vylejzají i ostatní a přebalujeme zavazadla na výstup. Doporučuju mít batoh tak 35-40 l, to je akorát, protože nahoře nepotřebujete ani spacák, ani karimatku, neboť chata Priel Schutz Haus je dokonale vybavená. Cca v sedm vyrážíme z parkoviště (cca 680 m n m). Nejdřív taková procházka, ale pak hrozné stoupání. Je hrozné vedro, tak uvítáme osvěžení ve vodopádu a pokračujeme dále nahoru. Na chatě (1420 m n m) jsme cca v 10 hodin, rychle něco pojíme, odkládáme nepotřebné věci a hurá na feratu na Spitzmauer. Musíme jít poměrně rychle, protože má přijít déšť, tak ať moc nezmokneme. Cesta je stále do kopce a přes mraky není skoro nic vidět L. Spojili jsme se ještě s jednou skupinou, takže nás teď jde docela velká banda. Petr pospíchá, abychom tam byli první. Pomalu mi dochází síly. Míjíme nadmořskou výšku 1800 a ferata stále nikde. Takhle jsem si to tedy nepředstavoval. Nicméně šlapu dál. Vrchol přes mračné mlíko v nedohlednu. Po závěrečném prudkém stoupání se nakonec přece jen dočkáme a ocitáme se pod prvníma žebříkama. Rychlé převlečení do postrojů, abychom nebrzdili provoz a už si to šplháme dál nahoru. Jsem z toho nadšenej, i přesto, že viditelnost je jen pár metrů. Sil je stále méně, ale tady odpočívat nemůžu. Na konci feraty už čekají Honza s Davidem. Jsme ve výšce cca 2200 m. n. m. a dáváme sváču (opět jen rychlou). Rozhodujeme se, zda jít na vrchol, nebo ne. Tady nahoře je trochu líp vidět, ale hrozba deště je stále aktuální. Nakonec teda že půjdeme, jenže já po pár metrech zjišťuju, že na to už nemám energii a pomalu to otáčím dolů. Honza se připojuje a na vrchol jdou jen Petr s Davem.
Cesta dolů je poměrně rychlá a kousek před chatou začíná pršet, ale to už nám nevadí. Dáváme pivo, ubytujeme se a dáme Bucika. Mezitím dorazili ti dva. Večer kartičky a vyhlídky na další den.
Sobota
Dle předpovědi má stále pršet. V noci je to teda pěkná čína, nicméně k ránu se to umírňuje. Ferata se teda nekoná, ale prej se projdem po turistické na Gross Priel. Po několika stech výškových metrech zjišťuju, že to není ono, jsem spocený a promočený a točím to zpět. Nepospíchám a dělám si cestou někajé obrázky na památku J. Kluci se připojují k jiné skupince. Vystoupají až na vrchol, kde je velkej kříž jak kráva a prej strašná zima. Já mezitím čirou náhodou našel umělou stěnu v chatě, tak nacházím zábavu na pár hodin tam. Večer pak LeberKnodelsuppe, Gulaschsuppe, pár piv a hurá na kutě. V noci opět čína.
Neděle
Počasí je stále velmi podobné předchozím dnům. Honza s Petrem jdou nahoru, znovu na Sptizmauer. Já s Davem a s Libuškou (nová kamarádka) lezeme na umělce. Honza se vrací, ještě chvíli pobudem, pak berem věci a pádíme dolů. Počasí se umoudřuje a je občas vidět i sluníčko (škoda že až tak pozdě L). Cestou fotíme panorámata a nijak nepospícháme, protože Petr je ještě daleko za námi. Po dešti se vodopády a vůbec všechny místní vodní toky poměrně rozrostly a vykoupat se vypadá jako prima výzva. Voda je studená jaxvině, ale vydržíme…Petr nás dobíhá (a to doslova) těsně před koncem klesání. Opět tak nějak pospícháme…nu což.
Na parkovišti se ještě kluci koupali v řece a pak už frčíme domů. Musíme „malinko“ pospíchat, abychom stihli vlak, protože pak už nic nejede…no a to je asi tak vše..
Vzhledem ke spatnemu pocasi se tam rad vydam jeste jednou, abych teda jako neco videl :)
Pár doporučení
Na cestu si vemte hodně funkčního oblečení
Trekové hole jsou VELKOU výhodou
Při nepřízni počasí se rozhodně neztratí termoska s teplým nápojem
Na chatě
Ubytováni jsme byli v Lageru, 18 EUR za os za noc Postel, deka polštáře
Sprcha fungovala jen v dámské umývárně, takže občas trochu fronta, ale bylo tam málo lidí…
Pivo Egenberg 3,50 EUR
Leberknodelsuppe 4 EUR (s játrovými knedly)
Goulaschsuppe 4 EUR (je to psané jako polévka, ale je to normální hustej guláš)
Prima Apfelstrudel
Nejsou tam odpadkové koše a cedule upozorňuje že si opad máte vzít zpět dolů
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář